Česká geologie je alternativou k oficiálním institucím příliš svázaným byrokracií a scientometrií. Smyslem existence České geologie je umožnit těm, kteří mají čím přispět k rozvoji a šíření poznání o "neživé" přírodě, aby tak mohli učinit bez zbytečných obstrukcí, které bývají kladeny z různých důvodů.
Nejde nám o protestování proti všemu ani o utrácení volného času. V první fázi je prioritou prosadit dostatečnou svobodu projevu a bádání a ujistit všechny, kdo chtějí dělat to, v čem opravdu vidí smysl, že v tom nejsou sami.


Autor blogu: Mgr. Václav Procházka, Ph.D. (e-mail: vprochaska.zav.seznam.cz)

viz též Česká geologie - Webové stránky

Leden 2017

Klimatické inženýrství? Zatím může mít smysl na „lokální“ úrovni

5. ledna 2017 v 22:39 | Václav Procházka
Netřeba opakovat, jak se ze všech stran hrnou zprávy o strašlivém globálním oteplování, jehož hlavní příčinou mají být emise skleníkových plynů (hlavně oxidu uhličitého - CO2). Jsou navrhována až bizarní řešení, jak snížit emise těchto plynů (nebo je dokonce - za vynaložení značné energie i materiálu - uměle odčerpávat ze vzduchu) a tím údajně "zachránit klima".
_____________________________________
pěkný obrázek: https://wattsupwiththat.com/…/the-social-cost-of-carbon-is…/
_____________________________________
Pokud budeme brát argumenty zastánců tohoto přístupu zcela vážně, tak by nás měla udivit spíše jen symbolická míra navržených opatření. Snížení emisí o několik procent (nebo možná o první desítky procent za velmi dlouhou dobu) je z hlediska ochrany klimatu (pokud by hlavní příčinou problémů skutečně byly skleníkové plyny) naprosto o ničem: kdyby nám bylo horko proto, že skleník má příliš silné stěny, nemůže stačit, jestliže jen zpomalíme tempo dalšího ztušťování stěn. Kdyby se daly nějakým tlačítkem emise CO2 na několik let vypnout (a v případě negativních výsledků zase zapnout), jistě by to stálo za pokus. Jenže tak jednoduché to není, i kdyby se sociální inženýři postavili na hlavu. Na druhé straně existuje i seriózně podložený názor, že nebýt "umělých" (antropogenních) emisí skleníkových plynů, další ledová doba už by začala. Určitě se tedy vyplatí zdroje energie šetřit.
Kampaň proti CO2 má možná pozitivní vedlejší účinky (nesmyslné plýtvání ropou ve většině technicky vyspělých zemí, ani těžba břidlicového plynu jistě není nic, co bychom měli hájit za každou cenu). Horší je, že se odvolává na podporu "vědců", ale přitom si často počíná způsobem z hlediska přírodních věd naprosto nepřijatelným. Je smutné, když angažovaní profesoři někdy vykládají takové nesmysly, že je může vyvrátit i průměrný ekonomický teoretik a tržní fundamentalista. Nejčastěji se mluví o vývoji klimatu jen od roku 1850 (nebo 1880) do současnosti, protože to, co bylo předtím, se už do prezentovaných klimatických modelů moc nehodí. Autory těchto modelů většinou ani nezajímá otázka, kdy vlastně přijde příští doba ledová. Není divu, že v geologických oborech se klimatické modely netěší moc velké vážnosti. Oblíbené je také popírání skutečnosti, že vyšší obsah CO2 podporuje fotosyntézu, a tím urychluje růst biomasy, zejména lesů mírného pásu.
___________________________________
Vzorky z vrtu u antarktické výzkumné stanice Vostok, který prošel až k jezeru pod čtyřkilometrovou vrstvou ledu, přinesly první přímý důkaz, že obsah skleníkových plynů v atmosféře se rychle a výrazně měnil i před ovlivněním člověkem - spíše však jako následek než příčina změn teploty.
___________________________________
Čím dál častější jsou i snahy svádět na "globální oteplování" také jakékoliv klimatické extrémy. Tvrzení, že "oteplování (potažmo skleníkové plyny) zvyšuje výskyt extrémů", popírá základní fyzikální podstatu skleníkového efektu, který naopak snižuje teplotní rozdíly v prostoru i v čase (výjimky mohou existovat jen regionálně). Je to podobné jako s oblačností, která zmírňuje pokles teplot v noci, ale ve dne chrání před sluncem. Ostatně vyšší teplota znamená více oblačnosti. Z toho vyplývá další fakt - není pravda, že oteplování způsobuje sucha. Výmluvným příkladem je porovnání dob ledových a meziledových ve střední Evropě. Za vysoušení vnitrozemí kontinentů je odpovědný především úbytek lesů. Voda odpařená přímo z moře se jen těžko dostává dále než několik stovek kilometrů od pobřeží. Déšť ve vnitrozemí (např. v západní části amazonského pralesa) umožňuje hlavně výpar z lesů, které ovšem musí být dostatečně souvislé až k moři [1]. Právě u pobřeží ale začala likvidace lesů často už ve starověku, a nezastavila se dodnes.
Globálně klimatické inženýrství není jen boj proti CO2. Jiný projekt z podobného soudku navrhl nizozemský chemik Paul Crutzen: uměle vypouštět do stratosféry velké množství oxidů síry, které by způsobily výrazné ochlazení do doby, než se najde nějaké lepší řešení. Jde vlastně o napodobení největších sopečných výbuchů, kdy vznikají (a ve vysoké atmosféře se dlouho udrží) kapičky kyseliny sírové, odrážející mnohem více slunečního záření do vesmíru. Tato hra by mohla přinést kromě kyselých dešťů i riziko až moc velkého ochlazení, například kdyby (bez povolení příslušných komisí) velký sopečný výbuch skutečně nastal (což v blízké době vůbec není nepravděpodobné [2]). Pokud ovšem chceme klimatické inženýrství brát vážně, za pokus by možná stálo udělat přestávku v odsiřování hnědouhelných elektráren: těch několik let s trochu kyselejším deštěm už by se přežilo, pěkně by se ochladilo aspoň regionálně, ušetřila by se energie, čistý vápenec i emise CO2...
_________________________________________________
Výbuch sopky Pinatubo v roce 1991: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pinatubo…
_________________________________________________
Na regionální nebo místní úrovni se však často už provádějí opatření, jak nepříznivé počasí vylepšit. Pozornost vzbudila aktivita obyvatel na svahu asijských velehor, kde ústup ledovce zvyšuje hrozbu sucha v létě: v největších mrazech přiváděli vodu, aby se vytvořila dostatečná zásoba ledu. Podobně funguje i umělé zasněžování: sníh ovlivňuje mikroklima i potom, co se okolní vzduch výrazně oteplí. Navíc přispívá k ochlazení tím, že odráží většinu slunečního záření (na podobném principu je založen i trochu bizarní projekt natírat kamenité svahy, z nichž nedávno ustoupil ledovec, na bílo: http://tn.nova.cz/…/vedec-bojuje-proti-oteplovani-natiranim…). Umělý sníh také pomáhá zadržet vodu v krajině. I když často se na výrobu sněhu spotřebuje tolik vody, že vodohospodáři radost rozhodně nemají (a samozřejmě se spotřebovává i energie), takže přeci jen je serióznější mluvit o pomoci lyžařům než o ochraně klimatu.
Už dlouho se odstraňují mraky například před velkými slavnostmi v Moskvě jednoduše tím, že se daleko před městem posypou a vyprší. Stejný princip by se ovšem dal využít i k ovlivňování teplot: používat "práškování mraků" tak, aby z každé velké oblačnosti pršelo pokud možno brzy po západu slunce. Přes den by mraky stínily, ale v noci už by nebránily úniku tepla. Pokud by si nikdo dál po větru nestěžoval, že mu sousedé kradou déšť, jde pořád o mnohem racionálnější opatření, než mnohé návrhy zdůvodňované globální "ochranou klimatu".
Nejlepší však asi přeci jen bude začít v blízkém okolí - třeba u ochrany, někde i obnovy stromů, keřů, lesů. Ale i pole (třeba neobdělávané), louka nebo mokřad je pořád mnohem lepší než asfalt nebo beton.
[1] Makarieva A.M., Gorškov V.G. (2007): Biotic pump of athmospheric moisture as a driver of the hydrological cycle on land. - Earth System Sciences Discussions 11/2, 1013-1033.
[2] oficiální predikce - Pavel Kalenda, prosinec 2013, upraveno v srpnu 2014: sopečný výbuch silnější než VEI 5 (VEI = volcanic explosivity index, udává objem vyvrženého materiálu) nastane nejpozději v roce 2020.