Česká geologie je alternativou k oficiálním institucím příliš svázaným byrokracií a scientometrií. Smyslem existence České geologie je umožnit těm, kteří mají čím přispět k rozvoji a šíření poznání o "neživé" přírodě, aby tak mohli učinit bez zbytečných obstrukcí, které bývají kladeny z různých důvodů.
Nejde nám o protestování proti všemu ani o utrácení volného času. V první fázi je prioritou prosadit dostatečnou svobodu projevu a bádání a ujistit všechny, kdo chtějí dělat to, v čem opravdu vidí smysl, že v tom nejsou sami.


Autor blogu: Mgr. Václav Procházka, Ph.D. (e-mail: vprochaska.zav.seznam.cz)

viz též Česká geologie - Webové stránky

Září 2011

Co pohybuje bloky zemské kůry I.

15. září 2011 v 11:40 | Václav Procházka
Co pohybuje bloky zemské kůry? (1. díl)
Václav Procházka

Střední Evropa se těší z nepřítomnosti katastrof pocházejících z nitra Země, jako jsou silná zemětřesení nebo sopečné erupce. Přesto patří Česká republika mezi hlavní dějiště diskusí o největších silách působících v zemském nitru. Prvním důvodem je složitá geologická stavba Českého masívu a Západních Karpat. Druhým je práce českých vědců, která samozřejmě není omezena jen na vlastní území.

Německý přírodovědec Alfred Wegener již v roce 1912 uvedl četné důkazy o tom, že kontinenty, vzdálené v současnosti tisíce kilometrů, spolu kdysi souvisely. Jeho teorie tzv. kontinentálního driftu nebyla až do jeho smrti přijata. V padesátých letech byla díky rozvoji seismologie a mapování oceánského dna vypracována teorie tzv. deskové tektoniky, která je založena na vzájemných pohybech litosférických desek. Těmi je vysvětlována i koncentrace silných zemětřesení a vulkanismu v úzkých protažených zónách, stejně jako vznik pásemných pohoří. Problémem však dosud zůstávalo chybějící vysvětlení, proč se desky vlastně pohybují.

Většinou je přijímána hypotéza oběhových (konvekčních) proudů v plášti, kterou zveřejnil Arthur Holmes v roce 1944. Základním nedostatkem této teorie je absence logického vztahu příčiny a následku, neboť zóny výstupu a sestupu konvekčních proudů by se musely pohybovat stejně jako unášené desky. Za přímé vyvrácení předpokládaných konvekčních proudů lze považovat výsledky seismické tomografie z 80. let (Anderson, Dziewonski), které však z různých důvodů dosud nevstoupily do obecného povědomí. Kritici rozporů se však příliš zaměřovali na odpor proti deskové tektonice jako takové a nedokázali podat lepší vysvětlení. Nejznámější odpůrce Belousov se snažil modernizovat teorii geosynklinál, poměrně dost příznivců měla - a zdá se, že dosud má - také teorie vysvětlující vzdalování některých kontinentů rozpínáním Země. Nejznámější český zastánce rozpínání Země Dr. P. Rajlich však připouští, že v současnosti se Země nerozpíná tak rychle, aby tím bylo možné vysvětlit kontinentální drift a další jevy.

Desková tektonika také ukazuje vliv politiky na vědu. Nejdéle odpor proti ní trval v Sovětském svazu díky autoritě akademika Belousova (i přesto, že geosynklinální teorie, z níž vycházel, vznikla rovněž v USA). Podobně jako v mnoha jiných oblastech, i v české geologii došlo po roce 1989 k opačnému extrému. Desková tektonika byla aplikována často nevhodně, někdy až nekriticky i na Český masív, zvláště pro vysvětlení vysokotlakých přeměn hornin a tektonické stavby, ale dokonce i obsahů stopových prvků v horninách apod. Kvantita odborných publikací, které zanedbávají jiné možné mechanismy, již dosáhla takové úrovně, že hypotézy, které by si dovolily vycházet z něčeho jiného, jsou často apriori označovány za nevědecké (a jsou tedy obtížně publikovatelné). Podobné trendy však lze pozorovat i v zahraničí, neboť rozvoj scientometrie a důraz na kvantitu (formálně hodnotných) publikací vytvářejí nebývale příznivé podmínky pro konzervativismus a "vývoj" v kruhu (mluvit zde o "české geologii" je však dost nepřesné už proto, že složitá stavba Českého masívu velmi přitahuje i zahraniční badatele).